Náboženství v Česku

Náboženství v Česku je rozmanité, ale organizovaná náboženská účast není pro mnoho lidí středem života. Člověk může být ateista, agnostik, soukromě spirituálně založený, kulturně křesťanský nebo aktivní člen náboženské obce. Římskokatolické křesťanství mělo historicky nejvýraznější institucionální přítomnost. Katolické kostely, poutní místa, svátky světců, umění a architektura jsou patrné po celé zemi. Česká reformace je spojována především s Janem Husem a husitskými tradicemi. Protestantské církve a Církev československá husitská (Czechoslovak Hussite Church) odrážejí části této složité náboženské historie. Židovské obce významně přispěly k městskému, intelektuálnímu a kulturnímu životu českých zemí. Synagogy, hřbitovy, muzea a památníky také svědčí o pronásledování a zničení obcí během holokaustu. V Česku žijí také pravoslavní křesťané, další křesťanské skupiny, muslimové, buddhisté a příslušníci dalších náboženství. Jejich obce se výrazně liší velikostí, viditelností, jazykem i organizací. Náboženské stavby mohou současně sloužit věřícím, návštěvníkům i místnímu dědictví. Návštěvníci by měli dodržovat pokyny týkající se oblečení, fotografování, ticha, nepřístupných míst a probíhajících obřadů. Životní události, jako jsou narození, partnerské vztahy, nemoc, úmrtí a truchlení, mohou zahrnovat náboženské rituály, občanské obřady, soukromé zvyklosti nebo jejich kombinaci. Rodiny často volí uspořádání podle osobního přesvědčení, nikoli podle jediného celostátního pravidla. Svoboda víry zahrnuje právo náboženství praktikovat, změnit své přesvědčení nebo nemít žádné náboženství. Uctivé soužití vyžaduje ochranu těchto voleb při současném dodržování běžného práva. Náboženská gramotnost pomáhá lidem rozumět umění, historii, svátkům a životu komunit, i když sami nejsou věřící. Její hranicí je, že historický vliv neodhaluje, čemu konkrétní člověk dnes věří.