Imigrační právo v Německu

Imigrační právo v Německu se často označuje jako pobytové právo. Rozlišuje vstup do země, časově omezený pobyt, trvalý pobyt a občanství. Tyto oblasti spolu souvisejí, ale z právního hlediska nejsou totožné. Občané Evropské unie a jejich oprávnění rodinní příslušníci se mohou v zásadě pohybovat podle pravidel volného pohybu. Občané třetích zemí naproti tomu často potřebují vízum nebo povolení k pobytu. Výjimky se řídí mimo jiné státní příslušností a účelem pobytu. Povolení k pobytu se vydává pro určitý účel. Mezi obvyklé účely patří odborné vzdělávání, studium, zaměstnání, rodinný život a humanitární ochrana. Povolený účel ovlivňuje, zda a v jakém rozsahu lze pracovat. Povolení k pobytu je v zásadě časově omezené. Povolení k trvalému usazení umožňuje pobyt na dobu neurčitou, pokud jsou splněny příslušné podmínky. Existují také další formy trvalého nebo zvláštního práva k pobytu. Při sloučení rodiny se posuzuje rodinný vztah, bytová situace, prostředky k živobytí a další podmínky. Požadavky závisí na osobě, za kterou rodinný příslušník přijíždí. S dětmi, manžely a dalšími příbuznými se nezachází vždy stejně. K žádostem jsou obvykle potřeba doklady totožnosti, cestovní doklady a potvrzení o účelu pobytu. Příslušná může být německá diplomatická mise v zahraničí, místní cizinecký úřad nebo jiný odborný úřad. Správná příslušnost závisí na fázi řízení. Azyl a jiné formy humanitární ochrany se řídí zvláštními postupy. Uznání osoby s nárokem na ochranu není totéž jako běžné povolení k pobytu za účelem práce nebo studia. Zákazy vyhoštění a dočasná strpění mají zase jiné účinky. Udělením občanství člověk získává německou státní příslušnost; nejde pouze o druh povolení k pobytu. Probíhá samostatné řízení, v němž se posuzují různé podmínky. Změny osobní situace je nutné úřadům úplně a včas oznámit.