Standardní němčina slouží v Německu jako společný jazyk ve školách, úřadech, médiích a při komunikaci mezi regiony. V běžné řeči se jí často říká spisovná němčina. Mnoho lidí v každodenním životě mluví s regionálním přízvukem nebo dialektem. Patří k nim například bavorské, alemanské, franské, saské, dolnoněmecké a rýnské podoby s četnými místními odlišnostmi. Německo chrání historicky zakořeněné regionální a menšinové jazyky. Patří k nim mimo jiné dánština, fríština, lužická srbština, romština a dolnoněmčina, každý v příslušném místním kontextu. Německý znakový jazyk (Deutsche Gebärdensprache) je samostatný vizuální jazyk s vlastní gramatikou. Není to pouze mluvená němčina znázorněná rukama. Migrace a mezinárodní kontakty přinášejí do rodin, škol, podniků a sousedství mnoho dalších jazyků. Vícejazyčnost může obohatit komunikaci, učení i kulturní výměnu. Mluvená a psaná němčina se často liší. Ve formálních dopisech se očekávají úplné a zdvořilé formulace, zatímco rozhovory a zprávy bývají uvolněnější. Způsoby oslovení mají společenský význam. „Sie“ obvykle vyjadřuje zdvořilý odstup, „du“ spíše blízkost nebo neformální prostředí; zvyklosti se však liší podle skupiny. Učení němčiny zahrnuje poslech, mluvení, čtení a psaní. Pravidelné používání v každodenním životě bývá zpočátku důležitější než bezchybná gramatika. Srozumitelný jazyk usnadňuje zapojení. Krátké věty, vysvětlení odborných výrazů, překlady, titulky a tlumočení do znakového jazyka mohou zmírnit různé překážky.
Jazyk v Německu
Nejdůležitějším společným jazykem každodenního života v Německu je němčina, země je však jazykově rozmanitá. Vedle standardní němčiny se používají regionální dialekty, menšinové jazyky, německý znakový jazyk i řada rodinných jazyků.
VivAVia can make mistakes. Check important information.