Náboženství v Německu

Základní zákon chrání svobodu víry, svědomí a náboženského vyznání. Lidé mohou mít náboženství, změnit ho, společně ho vyznávat nebo žít bez náboženství. Křesťanství výrazně ovlivnilo dějiny, svátky, budovy i zvyky. Nejrozšířenější jsou římskokatolická církev a evangelické zemské církve; vedle nich působí pravoslavné církve a četné svobodné církve. Židovský život je součástí německých dějin po mnoho staletí. Po pronásledování a vraždění za nacismu mají zvláštní význam ochrana, připomínání těchto událostí a živá současnost židovského života. Muslimský život je rozmanitý a utvářejí ho různé příběhy původu, náboženské směry, mešity a osobní podoby zbožnosti. Neexistuje jediná organizace, která by zastupovala všechny muslimky a muslimy. Mezi další náboženská společenství patří například buddhistická, hinduistická, alevitská, jezídská a bahá’í společenství. Přesvědčení i každodenní praxe se liší také uvnitř jednotlivých náboženství. Mnoho lidí nemá náboženskou příslušnost, jsou agnostici nebo ateisté. Vzdělávání, poradenství, slavnosti a sociální služby zajišťují také humanistická a další světonázorová sdružení. Náboženství se v každodenním životě projevuje modlitbami, bohoslužbami, stravovacími pravidly, oblečením, svátky a životními obřady. To, do jaké míry člověk tyto formy dodržuje, je jeho osobní rozhodnutí. Stát a náboženská společenství jsou právně oddělené, v některých oblastech však spolupracují. Příkladem jsou sociální služby, duchovní péče, výuka náboženství, svátky a zařízení spravovaná církvemi. Konflikty vznikají, když se střetnou přesvědčení, pravidla a práva. Respektující rozhovor znamená ptát se, nepřisuzovat nikomu určitou víru a uznávat stejná práva ostatních.